Podprahový signál je signál osobě, který je pod limitem jejího vnímání (pod prahem, odtud název), takže signál daná osoba sice zaregistruje, ale v té chvíli si to neuvědomí, protože obsah signálu jí přejde přímo do podvědomí, například je podprahovým signálem obrázek, který osoba vidí příliš krátkou dobu. Tato technologie se využívá v reklamě a propagaci, ale obvykle je pokládána za ilegální. S tímto tématem také manipuluje množství konspiračních teorií. První zprávy o využívání podprahových signálů máme z roku 1917, kdy byla americká armáda obviňována z toho, že do písní a plakátů umisťuje podprahové signály, které měly nalákat lidi k odvodu. Toto podezření nebylo potvrzeno ani vyvráceno. Roku 1957 prohlásil americký specialista na reklamu James Vicary, že umístil do televizního vysílání záběry s nápisy „pij Coca-colu“ a „jez popcorn“, čímž údajně způsobil zvýšení prodeje těchto výrobků. Tento incident způsobil širokou diskuzi o problematice podprahových signálů, která mimo jiné vedla k zákazu podprahových signálů ve Spojených státech, Austrálii a Velké Británii. Vicary ale později, v roce 1962, přiznal, že si své tvrzení vymyslel. Roku 1973 vydal Wilson Bryan knihu Podprahové svádění (v originále Subliminal seduction), v níž tvrdil, že podprahové signály byly už tehdy široce využívány v reklamě. Tato kniha způsobila vlnu zájmu o podprahovou komunikaci. Podprahové vnímání se většinou považuje za druh nevědomého vnímání (to je vnímání, u kterého vnímatel vnímá vnímané, ale v danou chvíli si to neuvědomí – dalším příkladem takového vnímání je například hypnóza nebo hlas ve spánku). Mezi podprahové vnímání se řadí také neverbální komunikace: (dlaně vzhůru-„Myslím to upřímně…“, „Nelžu vám…“; známe z politické scény) nebo také takzvané nedokončené věty, což znamená, že řečník větu úmyslně nedokončí ve chvíli, kdy z ní téměř jasně vyplývá závěr, který je buď lživý, nebo nepotvrzený a neměl by se dále šířit; Posluchač si jej však s daným tématem podvědomě spojí a časem jej může považovat za pravdivý, nebo vyřčený. Zajímavá je i schopnost některých lidí nejdříve přijmout, dokonale zkopírovat a pak současně s druhým používat jeho pohyby, gesta (popřípadě termíny i prožívat nálady) a pak se nenásilným způsobem vrátit k vlastním (nebo přejít k jinde poznaným) gestům, které druhý začne nevědomky (podvědomě) kopírovat sám. Není úplně jisté, jestli mohou být pomocí podprahových signálů vnímány pouze jednodušší zprávy, nebo jestli je toto vnímání úplné a kompletní. Nedávné studie dokazují, že podprahové vnímání může ovlivňovat budoucí chování osoby. Uvažuje se o možnosti podprahového studia, v tomto směru ale nebyl proveden žádný serióznější výzkum.

Inzerát je krátké textové či obrazové sdělení, které je obvykle za úplatu zveřejněno v nějakém vhodném informačním médiu – např. v tisku (třeba ve specializovaném inzertním tisku), na věřejné vývěsce, na internetu, někdy i v rozhlase či v televizi apod. Zadavatel inzerátu se nazývá inzerent. Inzerentem může být v praxi fakticky jakýkoliv právní subjekt (právnická či fyzická osoba, popřípadě i skupina osob). Soubor všech inzerátů se označuje slovem inzerce. Činnost sama se pak nazývá inzerování. Inzeráty se používají běžně i v soukromém občanském styku např. pro nabídku prodeje či koupě nějakého předmětu denní potřeby, nadbytečného zboží, osobních služeb, seznámení se s jinými osobami, vzájemné výměny předmětů, náboru do nějakého spolku či občanského sdružení, oznámení o svatbě, promoci, životním jubileu, úmrtí osoby, vzpomínky na zemřelé apod. V podnikatelském a komerčním prostředí souvisí inzerce a inzeráty nejčastěji s propagací a reklamou nějakých výrobků, zboží, prací a služeb. Některé podnikatelské inzeráty se týkají např. nabídky volných pracovních míst, výběrových řízení do různých vedoucích a řídících funkcí, vyhlášení veřejných soutěží, oznámení o zániku firmy, zprávy o sloučení firmy s jinou firmou, sdělení o navýšení základního kapitálu, zprávy o konání valných hromad akcionářů atd. apod. Inzeráty státu resp. státních a veřejných institucí mohou mimo jiné být jedním z možných informačních kanálů určených pro styk úřadů s veřejností.